Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek 28. týdne v mezidobí  | nejbližší Bohoslužba bude: 21.10 v 8:00 - VŠECHOVICE (kostel Drásov)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo > 7. neděle v mezidobí - A - 2017

7. neděle v mezidobí - A - 2017

Manželství a rodina, sliby a jejich plnění.



Úcta, poslušnost, láska – tyto tři slova spojují poselství všech čtyř úryvků Božího slova o svátku Svaté rodiny.

Na sv. Štěpána řekl pan president Vánoční poselství. V něm se pochlubil splněnými sliby, které dal v předvolební kampani. Za chvíli budeme obnovovat manželské sliby. Plníme je? Kdybychom žili v manželství několik měsíců, tak jako je pan president ve své funkci, tak bychom asi s čistým svědomím a úsměvem mohli říct: „Plníme a víc než na 100%“.
Když ale žijeme v manželství – roky, desetiletí –
Plníme své sliby? Vždy a za všech okolností?
Plníme slib doživotní a naprosté odevzdanosti?
Slib naprostého a doživotního přijetí?
Slib lásky, úcty, věrnosti?
Slib ochotného přijetí dětí a jejich výchovy podle Božího zákona?
Slib nesení dobrého a zlého až do smrti?
Slib vzájemného neopuštění se do smrti?
Slib společné prosby, aby nám Pán Bůh pomáhal?


Při přednášce pro manžely ( v kostele bylo asi 200 lidí) jsem položil otázku: Znáte ve svém okolí manžele, kteří jsou pro vás vzorem manželského života? Máte vzor pro život v manželství? Po chvíli váhání se opatrně zvedlo sedm rukou. Nemáme vzory – a nebo je nevidíme nebo o nich nevíme? Divíme se a bolí nás, že mnoho mladých lidí nechce žít v manželství a žijí ve stavu smrtelného hříchu, tzv. na hromádce. Mají vzory, mají příklady – v nás?

P. Ladislav Kubíček napsal o manželství knížečku: „Manželství jako umělecké dílo.“

Mons. Jiří Mikulášek píše ve vánočním pozdravu: „Boží Syn si odepřel bohatství a moc, ale neodepřel si prostředí rodiny. I svoje veřejné působení zahájil zázrakem při oslavě založení rodiny“

Papež František k rodinám: „Rodina, aby mohla prospívat – musí žít tři slova: prosím, promiň a děkuji.“

Našimi vzory a pomocníky jsou svatí. Je pravda, že je velmi málo společně blahořečených nebo svatořečených manželů. Většinou je to tak, že jeden se stane svatým, protože mu ten druhý nebe trápením pomohl – a i když se i ten druhý do nebe dostane, svatozáře se mu zde na zemi nedostane. Svatořečených manželských dvojic máme v Církvi málo na počet, ale zato velmi kvalitních. Jeden pár má velmi blízko k naší vlasti. Jako příklad, vzor a pomoc nám může sloužit blahoslavený Karel Habsburský s manželkou Zitou.

Jak žili své manželství, vedli svou rodinu? Svou rodinu zasvětili Nejsvětějšímu Srdci Ježíšově, každý den se společně modlili a byli na mši svaté. Za jedenáct roků manželství přijali osm dětí, osmé přišlo na svět po otcově smrti. V den svatby řekl Karel Zitě: „Dnes začíná naše společná cesta do nebe.“ A ona to potvrdila svým „Ano.“. Když Karel umírá - ve vyhnanství, ve velké nouzi a chudobě - jedna z jeho posledních vět zní: Dobrý Bože, ochraňuj naše děti. Ochraňuj jejich těla i duše a nech je raději zemřít, než aby se dopustili smrtelného hříchu./

Na závěr několik výzev:

Ženy – neodmítejte a neopovrhujte svými muži nebo dopadnete jako Davidova žena Míkal.

Muži - když vaše ženy zatouží po dítěti, neříkejte sobecky NE, abyste nepřišli o svou ženu, o rodinu.

Babičky a dědečci – nikdy nepřispívejte k rozpadu manželství svých dětí, abyste neožebračili své vnoučata o rodiče, o rodinu.

Děti – každý dne se modlete za tatínka a maminku, aby se měli rádi, velmi to potřebují.


Vy, kteří žijete v pohodě, užívejte si jí a čerpejte síly pro čas nepohody. Vy, kteří žijete v nepohodě, bolesti, utrpení – pracujete na věčnosti, věčném životě, štěstí - nejen svém, ale pro druhé.

V jednom království chřadla princezna. Mnoho lékařů se snažilo ji uzdravit, bez úspěchu. Nakonec přichází stařec, který zná tajemství života. Dává princezně zakrytý košík se slovy: „Přijmi ho, starej se o něj – uzdravíš se a budeš šťastná.“ Jaké bylo zklamání princezny, když v košíku uviděla maličké, nemocné, zimou se třesoucí děťátko. Ale pocítila soucit s maličkým a začala se o něho starat, přijala ho. Po letech začal chodit, mluvit. Tím, že se o něj starala – sama se uzdravila.

Oslavujeme Vánoce – Bůh se člověku dává jako nemohoucí dítě – zcela závislé na člověku. Ano dítě je naděje našich rodin, naděje Církve, naděje společnosti. Přejeme si štěstí, lásku, radost, zdraví. Přijměme do svých rodin Dítě – Ježíše a každé dítě, které nám Bůh dá a věřme, že je pramenem skutečného zdraví, štěstí a všeho toho po čem toužíme.

Ježíši, P. Maria, Josefe, bl. Karle s manželkou Zitou – orodujte za nás! AMEN.