Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: památka sv. Filipa Neriho, kněze  | nejbližší Bohoslužba bude: 27.05 v 8:00 - za Stanislava, Marii a Růženu Kloudovy (kostel Drásov)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo

Tato stránka je věnována nedělním promluvám, ale mohou se zde objevit i jiné texty, které stojí zato, aby se s nimi seznámila širší veřejnost. Odkazy na jednotlivé promluvy najdete ve sloupci vlevo.

 

5. neděle velikonoční - 2018


promluva p. J. Buchty



Evangelia doby velikonoční nás stále více chtějí uvádět do hloubky našeho spojení se vzkříšeným Kristem. My jsme ti, kteří bychom tuto skutečnost měli více ve svém životě objevovat.

V druhé polovině doby velikonoční se opět ocitáme s Ježíšem ve večeřadle. Apoštolové spolu s ním prožívají poslední chvíle jeho pozemského života. Určitě to pro našeho Pána nebylo vůbec jednoduché. Ježíšovi učedníci si neuvědomovali závažnost situace. Ježíš by jim toho tolik potřeboval říci, ale oni to nebyli schopni pochopit. Věděl, že za pár hodin ho dostanou jeho protivníci na kříž a on bude označen za prokletého člověka. Vydrží jeho dílo? V těch nejhorších chvílích se jeho učedníci rozprchnou. Ježíš přesto mluví a apoštolové si až později v síle Ducha na jeho slova začínají vzpomínat. Snad jsme něco podobného prožili ve svém životě. Něco nám bylo řečeno v době, kdy jsme to ještě nechápali, teprve později jsme si uvědomili význam těch slov. Všimněte si, že pozemský Ježíš byl nucen se všeho vzdát. Když umíral na kříži, tak tam zůstal pouze apoštol Jan s některými ženami. Ty, s nimiž tři roky chodil a vyučoval, tam nebyli. Je to něco, co často prožívá člověk, který svým životem má na sobě naplňovat Ježíšovo poslání. Rodiče a kněží často říkají slova víry a musí se oprostit od toho, aby v pozemském životě viděli jejich účinnost. Na co bychom si měli spíše dávat pozor, není naše úspěšnost, ale nakolik se ve svém životě snažíme opravdově patřit Pánu.

Dnešní neděli nám opět jako naposledy zaznívají Ježíšova slova: „Já jsem…“ Minule to bylo: „Já jsem dobrý pastýř.“ Dnešní neděli jsou to slova: „Já jsem pravý vinný kmen.“ Obojí přirovnání byla jeho současníkům velice dobře známa. Důvod, proč jsme nejprve slyšeli slova: „Já jsem dobrý pastýř.“, je ve skutečnosti osobního a důvěrného vztahu ke Kristu, v němž se odvíjí rozměr křesťanské víry, v němž se setkáváme se Vzkříšeným. Toto setkání dokáže prozářit všechny temnoty pozemského života. Ježíš nás dokáže osvobodit od všech pout a projít veškerými bariérami našeho života. Nakonec je to to jediné, co může dát smysl veškerému pozemskému jednání. Evangelium minulé neděle tedy zdůraznilo potřebný vztah. Dnešní neděle ukazuje na tutéž skutečnost, ale trochu z jiného pohledu. Není zde tolik zdůrazněn vztah, ale naprostá závislost. Ovečka bez svého pastýře dokáže alespoň nějakou dobu žít. Je pravdou, že bez Ježíše a jeho ochrany pastýře se ocitneme v moci Zlého jako určeni na porážku. Ale ratolest přímo žije z toho, že je spojena s kmenem. Bez tohoto spojení okamžitě usychá. Když rodiče přicházejí, aby požádali o křest svého dítěte, tuto skutečnost jim připomínám. Ve chvíli křtu je dítě jako ratolest naroubováno na Ježíše Krista, aby mohlo začít žít nový život Božího dítěte. A ono o tom zatím vůbec neví. Teprve až začne mít z těchto věcí rozum, jsou rodiče povinní ho uvádět do důvěrného vztahu k Ježíši jako našemu dobrému pastýři.

Tato skutečnost je také v Ježíšových slovech sdělena v dnešním evangeliu. Tím, že křesťan je spojen s Ježíšem, tak už nese ovoce, aniž by o tom musel vědět. Je to samotný Ježíš, který dává plodnost křesťanskému životu. Zůstávají v mysli slova z Matoušova evangelia, kde Ježíš mluví o tom, že na konci světa přijde jako král. Oddělí jako pastýř ovce od kozlů. A když vyjmenovává těm dobrý jejich zásluhy, tak oni odvětí: „Kdy jsme to udělali?“ (srv. Mt 25,37) Je zde odkrýváno hluboké tajemství života křesťana skrytého v Ježíši Kristu. Naše pravá plodnost nevychází z toho, co jsme schopni udělat svýma rukama, ale z našeho vztahu k Pánu. Nakonec člověk nemocný uvázaný na lůžko může ve své odevzdanosti do Božích rukou a vztahu k Pánu vykonat mnohem více, než člověk zdravý mající velké možnosti. Život církve nabízí zajímavý příklad ve známé světici v Terezii z Lisieux. Ač byla po celý svůj krátký život zavřena v klášteře, přesto se stala patronkou misií. Její velká odevzdanost do Boží vůle způsobovala plodnost církve v hlásání evangelia. Před Bohem žádný život není malý. Malým se stává ve své malosti a odevzdanosti našeho spojení s Pánem.