Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pátek po 3. neděli velikonoční  | nejbližší Bohoslužba bude: 20.04 v 18:00 - za Miroslava Huška, rodiče a sestru (kostel Čebín)

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo

Tato stránka je věnována nedělním promluvám, ale mohou se zde objevit i jiné texty, které stojí zato, aby se s nimi seznámila širší veřejnost. Odkazy na jednotlivé promluvy najdete ve sloupci vlevo.

 

3. neděle velikonoční - 2018


promluva p. J. Buchty



Setkání se Vzkříšeným nikdy není konec, ale začátek. Člověk - křesťan se stává jeho hlasatelem.

Aniž si to uvědomujeme, prakticky jsme četli dnešní úryvek ze závěru Lukášova evangelia. Neslyšeli jsme jen poslední tři věty, v první mluví Ježíš o seslání Ducha Svatého a další dvě popisují Kristovo nanebevstoupení. A tím Lukášovo evangelium končí. Mohli bychom říci, že dnešní úryvek se shoduje s obdobným místem v Janově evangeliu, které jsme četli minulou neděli. Avšak vnímáme, že Jan popisuje toto setkání učedníků s Kristem večer v den jeho zmrtvýchvstání s jiným důrazem. Vystupuje zde „nevěřící Tomáš“, odmítající přijmout zvěst apoštolů o zmrtvýchvstalém Pánu. Pod prvotním pohledem je zde skryt nenápadný, ale důležitý rozměr církve. Pán přichází mezi své učedníky symbolizující církev. Můžeme tedy říci, že vzkříšený Pán stojí uprostřed své církve. (Postavil se doprostřed Jn 20,19.) A tato církev (společenství učedníků) zvěstuje Tomášovi: „Viděli jsme Pána.“ (Jn 20,25) Jakoby Jan podtrhoval situaci života týkající se každého z nás. I nám církev zvěstuje: „Viděli jsme Pána.“ a Jan chce přivést každého z nás, abychom tomuto poselství uvěřili. Každý máme ve svém srdci Kristovu větu, jíž poselství evangelia minulé neděle podtrhuje: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili. (Jn 20, 29)

Evangelista Jan patřil k těm, kdo měli možnost fyzicky se setkat se Vzkříšeným, a chce, abychom i my, kteří jsme tuto možnost neměli, ji přijali do svého života. Je zde nenápadná skutečnost, že vlastně jeho evangelium nepopisuje, že nakonec Tomáš využil možnosti dotknutí se Kristova vzkříšeného těla. Mohlo by nám to připadnout jako opomenutí nebo důraz na jiné prvky Kristova zjevení, ale pokud si Tomáš tuto podmínku přímo stanoví, tak by ji asi evangelista nezapomněl sdělit, kdyby byla využita. Vrcholem tohoto sdělení tedy je, že k tomu, aby člověk uvěřil ve vzkříšení, není nutný dotek Ježíšova oslaveného těla. Na rozdíl od Jana jde Lukáš v dnešním evangeliu jinou cestou. Více než Jan zdůrazňuje, že apoštolové měli možnost se dotknout vzkříšeného Ježíše. Sám Ježíš je vybízí, aby se přesvědčili, že není duch a má maso a kosti. Dokonce je vyzval, aby mu podali něco k jídlu a před nimi pojedl kus pečené ryby. A teprve, když apoštolové byli schopni přijmout Ježíšovu tělesnou přítomnost, začíná vysvětlovat starozákonní proroctví a smysl Písma. Cítíme, že Lukášovo evangelium je více realistické. Je zde více lidským způsobem popsáno ono první setkání apoštolů se vzkříšeným Pánem. Jan více opouští (anebo spíše předpokládá tuto znalost) a zaměřuje na hluboké duchovní poselství z tohoto setkání vyplývající.

Pokud bychom měli hledat slova důležitého poselství v Lukášově úryvku popisující setkání učedníků se Vzkříšeným, tak můžeme uvést krátkou větu, jimiž jeho evangelium vrcholí: „Vy jste toho svědky.“ (Lk 24,48) U Jana je to tedy: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ a u Lukáše: „Vy jste toho svědky“. Lukáš se s tím vůbec netají a vlastně na své evangelium navazuje další knihou Nového zákona, kde ve Skutcích apoštolů ukazuje hlásání apoštolů o vzkříšení Ježíše Krista. Apoštolové v této knizi opakují, že jsou svědky Ježíše Krista, jeho života a zmrtvýchvstání. (Sk 3,15; 10,39) A už se nám tedy z dnešního úryvku vylupuje krásné poselství: být svědkem zmrtvýchvstalého Ježíše Krista. Apoštolové, když po seslání Ducha svatého začali kázat, v žádném případě nemluvili o nějaké nauce, filosofii nebo křesťanství. Oni se setkali se vzkříšeným Pánem a byli hlasateli této pravdy. A jak jsme na tom my? Nezapadla tato zkušenost a hlásaní někde za nějakou tradici, zvyky a lidový folklór? Bez této skutečnosti osobního prožitku setkání se Vzkříšeným se křesťanství stává bezzubé, plytké a nic neříkající. Nečekejme tedy, že ti druzí začnou chodit do kostela, ale dbejme na to, abychom se my nově a hlouběji setkali s naším vzkříšeným Pánem.