Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: pondělí po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 18:00 - za Boženu Skoupou, sourozence a živou rodinu - MALHOSTOVICE (kostel Malhostovice)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2017 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo

Tato stránka je věnována nedělním promluvám, ale mohou se zde objevit i jiné texty, které stojí zato, aby se s nimi seznámila širší veřejnost. Odkazy na jednotlivé promluvy najdete ve sloupci vlevo.

 

1. neděle adventní - B - 2017


promluva p. J. Buchty



Bůh chce, abychom byli klidnými a vyrovnanými lidmi, kteří dokážou žít v našem světě plném zla. Bez prožití adventu to nejde. Dnes nám nabízí své poselství první neděle.

Kdo z nás si někdy nepomyslel: „Kdybych to mohl vrátit a začít od začátku. Určitě bych jednal jinak.“ Svět, v němž žijeme, nám tuto možnost nepřipouští a dokáže někdy až velice tvrdě trestat chyby, které člověk ve svém životě udělal. Ale toto neplatí v našem vztahu k Bohu. Bůh zná naši slabost a křehkost více než my sami a dává nám stále možnost nového začátku. Pokaždé to prožíváme, když odcházíme od svaté zpovědi. Opět jsme říkali, že už to nikdy neuděláme a skutečně se polepšíme a nikdy tomu tak není. Ale snad je v tom alespoň nový krůček se nějak více přiblížit Bohu a o to nakonec jde. I dnes stojíme na novém začátku. Spolu s církví budeme prožívat znovu liturgický rok, který nás bude vtahovat do spasitelného konání Ježíše Krista. Jde o to, aby třeba jen o ten malý krůček náš Pán více vstupoval do našeho života. Jako na všechny lidi dnešního světa, tak i na nás útočí velké pokušení advent vůbec neprožít. Ihned začít žít Vánoce s tím vším folklórem a tradicemi, které jsme si k Vánocům vytvořili. Ale jako by se nám začalo tím více vytrácet to, co je na Vánocích nejdůležitější – narozený Boží Syn. Když lidé neprožijí advent, tak nemohou potom prožít ani Vánoce. Nejkrásnější svátky v roce se stanou pár dny sentimentu, v němž utíkáme od tvrdé reality našeho života.

A mělo by to být úplně opačně. Prožití adventu a následně Vánoc nás vrací s novým optimizmem světa. Co je vlastně poselstvím adventu? Není to jen příprava na Vánoce, ale příprava na příchod Božího Syna. Je to tentýž Boží Syn, který už přišel a který také přijde, aby do lidských dějin vnesl konečný pořádek a oddělil zrno do plev. Vánoce jsou vlastně potvrzením Božích příslibů. On slíbil Spasitele a ten se již narodil v Betlémě. On slibuje vytržení z protivenství pozemského života a věčnou radost a Vánoce jen dokládají, že Bůh své sliby plní. Celým adventem tedy prochází výzva, abychom se na jeho příchod připravili. Ovšem můžeme sestoupit hlouběji. Naše rozdělení na věřící (ti, kteří chodí do kostela) a nevěřící (ti, kdo nechodí) většinou neobstojí před realitou života. Těch opravdových ateistů ve skutečnosti asi tolik nebude, jak bychom předpokládali. Většinou se dá poměrně rozumně argumentovat ve prospěch existence Boha. Je zde avšak jedna skutečnost, již ateisté uvádějí, s níž si v končeném důsledku nevíme rady. Problém lidského utrpení. Jak je možné, že Bůh, o němž vy křesťané tvrdíte, že je láskou, dobrým a milosrdným může dopustit, aby ve světě trpělo tolik nevinných lidí? Veškerá teoretická vysvětlování skončí, když se člověk s velkou bolestí setká. Přiznejme, že mnohdy se nám kříž Božího Syna zdá příliš krutý až zbytečný, přesto je asi jedinou odpovědí lidem, které ve svém životě prožívají velké utrpení.

Pokud si otevřeme Písmo Starého zákona, tak můžeme poznat linii volání: „Proč? Proč Bože mlčíš? Proč nezasáhneš proti lidem zlým a bezbožníkům?“ A nakonec tento výkřik vychází i z našeho srdce. Pokud odházíme marast různých pozlátek a potěšení, které nám náš svět nabízí, tak tam skutečně je. Cítíme se svázáni a obtěžkáni zlem, s nímž si nevíme rady. Není to zlo jen kolem nás, ale i v nás samotných. A já se snažím uvěřit, že Pán jednou přijde, nejen aby udělal konečný pořádek ve světě, kde často zlo má navrch, ale osvobodil i mě. Osvobodil i mě od sebe samého, protože i já jsem hřích, který do mého života vnáší rozervanost, s níž si nevím rady. Advent je tedy velice hluboké poselství o spáse, že Bůh není proti mně. On chce moji spásu, plnost života a štěstí. A po mně žádá, abych tomu uvěřil. Ono bdění znamená, že svou naději se stále snažím upírat k Němu, jeho příslibům, oproti laciným slibům o štěstí, jenž mi svět nabízí. A pokud jsme vyzváni k větší soustředěnosti, tak jen proto, abychom tuto žízeň našeho života v sobě nechali znovu s větší silou vytrysknout.