Římskokatolická farnost Drásov


dnes je: středa po 2. neděli adventní  | nejbližší Bohoslužba bude: 12.12 v 6:30 - Rorátní mše svatá (kostel Čebín)

 hlavní menu

 odkazy v této sekci

rok 2018 

rok 2015 

rok 2013 

rok 2012 

rok 2010 

rok 2007 

 

 přihlášení

 krátké zprávy

Sbírky v roce 2017:
26. 02. 8. haléř sv. Petra
04. 06. na charitatu
25. 06. na bohoslovce a formaci kněží
24. 09. do fondu PULS
22. 10. na misie
Dobrovolná sbírka:
14. 04. Boží hrob [ 6.02.17 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]
[ 1.01.70 ]

více krátkých zpráv >>

slovo

Tato stránka je věnována nedělním promluvám, ale mohou se zde objevit i jiné texty, které stojí zato, aby se s nimi seznámila širší veřejnost. Odkazy na jednotlivé promluvy najdete ve sloupci vlevo.

 

26. neděle v mezidobí - B - 2018


promluva p. J. Buchty



Jsme zde, abychom se setkali s naším Pánem. Avšak také se musíme pravdivě ptát, zdali nejsme překážkou, aby sem mohli přijít i jiní, zda se nad jinými nepohoršujeme.

Před čtrnácti dny jsme v evangeliu slyšeli Petrovo vyznání víry, že Ježíš je očekávaný Mesiáš. Avšak krátce na to, slyší apoštolové slova, jež by i v tom nejhorším snu neočekávali. Ježíš mluví o svém utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Krátce na to bere tři nejbližší učedníky na horu Tábor, aby se jim tam ukázal ve své nebeské slávě. Dle tradice se jedná o prožitek, který měl apoštoly povzbudit, aby v něho neztratili víru i přes slova o trpícím Mesiáši, která nechtěli slyšet. Tento úryvek, jenž se vynechal, se pravidelně čte o svátku Proměnění Páně a potom také o druhé neděli postní. V textu Markova evangelia následuje událost popisující uzdravení posedlého chlapce, kterou jsme také neslyšeli. Během té doby, po kterou byl Ježíš s apoštoly na hoře, jeden muž přivedl svého posedlého syna a žádal Kristovy učedníky, aby ho uzdravili. Oni to však nedokázali a celou záležitost vyřešil jejich Pán, když sestoupil z hory. Danou skutečnost je dobré si uvědomit, pro pochopení žádosti apoštola Jana, kterou začíná dnešní úryvek. Jak jsme slyšeli minule, Ježíš podruhé předpovídá své utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, ale apoštolové se mezi sebou hádají, kdo z nich je největší. Ježíš jim dává ponaučení o pokoře a službě.

Ale byl to apoštol Jan, který Ježíšovo ponaučování nedokázal úplně a v tichosti přijmout. Snaží se dokázat svou horlivost a nasazení pro svého Učitele: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Sami učedníci zlého ducha z posedlého chlapce nedokázali vyhnat, a jen jim vadilo, že to dokázal ten, který s Ježíšem nechodil. Svým způsobem to myslel dobře, chtěl ukázat svou loajalitu vůči Kristu, ale nakonec ukázal svou úzkoprsost, nevraživost a nepřátelství. Pán Ježíš jeho horlivost usměrňuje. I když se snaží patřit Kristu, neznamená to, že vše musí umět a že apoštolové mají monopol na Boží jednání. Je to vlastně pokračování oné školy služby a pokory, které se jim dostalo v úryvku minulé neděle. Být Kristovým učedníkem neznamená prosazovat sebe a své představy, ale sloužit tam, kde je mé práce potřeba. Umět přijímat do svého života i ty nejmenší, protože tím přijímáme samotného Pána a Boha, který jej poslal. Otevírá se ještě jedna důležitá oblast, a tou je žárlivost a nevraživost, když někdo něco umí co já ne. Připadne mi, že mnohem více zla v lidských vztazích nepůsobí špatné vlastnosti. Ty v nás, z určitého pohledu, vyvolávají pocit dostiučinění, že nejsem tak špatný nebo dokonce, že jsem mnohem lepší než ti druzí. Větším problémem může být právě to, v čem je ten druhý lepší a co umí lépe než já. Cítíme se pak neuznáni a ponižováni.

V evangeliu potom navazuje výrazná část, kdy Kristus velice přísným tónem mluví proti pohoršení. V jeho slovech, která musíme brát obrazným způsobem, je ukázán boj, jež je třeba svádět se zlem. Nechci jeho slova zlehčovat, protože ve světě se nachází mnoho příkladů pohoršení, zvláště když jsou děti postupně vedeni ke zlu. Přesto v návaznosti na předchozí Pánova slova z první části úryvku dnešního evangelia, chci nabídnout jiný pohled. Pohoršení dávané křesťany, jež právě špatným soužitím a nesnášenlivostí zabraňují druhým, aby mohli najít vztah k Bohu. Nemyslíte? Kolik je mezi námi prosazování vlastních názorů a neschopnosti stát se služebníkem a ustoupit, jež působí mnohé hádky a rozbroje? Kolik i mezi námi křesťany je žárlivosti na to, že ten druhý umí něco lépe než já? Připadne mi, že toto vzájemné nepřijetí působí v církvi mnohem větší problémy než všechny naše slabosti a hříchy. Pohoršení nenápadné a skryté, ale o to výrazně působící. Prosme našeho Pána, aby otevřel naše oči, abychom dokázali pravdivě vidět svou víru a život.